Fyzikální vlastnosti vakua
Vakuum (z latinského vacuus, prázdný) znamená prázdný prostor, v němž je tlak plynu podstatně nižší než při normálnímu atmosférickému tlaku. Teoretická fyzika používá pojem dokonalé vakuum, což je stav systému s nejnižší možnou energií.
V ideálním případě označuje vakuum takový fyzikální stav, v němž není přítomná žádná částice, a to jak hmoty (např. elektrony, protony apod.), tak ani záření (např. fotony). Jedná se tedy o část prostoru, která neobsahuje hmotu, může však do ní zasahovat fyzikální pole, např. gravitační. Takové vakuum bývá označováno jako dokonalé. O vakuu neobsahujícím pole se mluví jako o prázdném prostoru.
Vakuum ve skutečnosti není prázdné. Podle kvantové teorie pole v něm neustále vznikají a zanikají páry částic a antičástic. Teoreticky určená hustota jeho energie je obrovská.
Torriceliho pokus: pokud se skleněná trubice naplněná rtutí ponoří do nádoby se rtutí, výška hladiny v této trubici je vždy 75 cm. Prostor, který se nachází mezi hladinou rtuti a dnem zatavené skleněné trubice je vyplněn vakuem (vzduchoprázdnem).
Pár čísel: 1. Rychlost světla ve vakuu je přibližně 300 000 km/s
2. A co zvuk? Zvuk se šíří od kmitajícího tělesa tak, že rozechvěje okolní částice. Jenže ve vakuu nejsou částice, tzn., že zvuk se vakuem nešíří